Na
rozdíl od vrtání, se dá v kovárně do materiálu udělat
otvor prakticky libovolného tvaru. Záleží
jen na tvaru nástroje - průbojníku.
Probíjení je na rozdíl od vrtání téměř bezztrátové, množství materiálu,
které odpadne je mnohem menší, než objem otvoru. Vyseknuté části vidíte
na obrázku vlevo.
Tvar průbojníku se určuje
podle požadovaného tvaru otvoru (většinou kruhový, čtvercový,
obdélníkový, oválný...) pro každý tvar budete tedy potřebovat jiný
průbojník. Velikost otvoru se dá po probití upravit ještě kalibrováním
- protažením kalibrovacím trnem.
Před probíjením
za tepla je dobré si rozměřit v klidu a za studena materiál a důlčíkem
naznačit místa, kde budeme probíjet - pomůže to při nasazení průbojníku
když už je
materiál ohřátý. Jak jsem se už zmínil, při probíjení jsou ztráty
materiálu menší, než jeo objem otvoru, znamená to, že většina kovu je
při první fázi probíjení vytlačena do stran. Tím dochází k mírné příčné
i podélné !!! deformaci. Pokud jsou otvory velké a je jich několik za
sebou, může tedy dojít i k prodloužení probíjené tyče.
Tři ruce jsou při probíjení téměř nutností. Máme-li pomocníka, pak je to jednodušší. kovář drží materiál a průbojník a pomocník přitlouká. Pokud pomocníka nemáme, musíme si pomoci nějakou mechanickou náhradou, která podrží materiál na dráze kovadliny (najdete na stránce Pro jednoho).
Materiál, který děrujeme bude většinou plochá tyč, pásovina a podobně (alespoň o takovém materiálu tady píši). Ohříváme v místě probíjení na kovací teplotu tak, aby se prohřál v celém objemu - platí to zvláště pro velké průřezy a materiál s vyšší pevností (výroba nástrojů)
1. Fáze
Ohřátý materiál položíme na dráhu kovadliny, nasadíme průbojník a silnými údery na průbojník jej zatlačíme do materiálu na sílu blány (prakticky na celou tloušťku materiálu). Průbojník má kuželovitý tvar, aby jej bylo možno vyjmout. Při probíjení silnějšího materiálu je dobré po prvním úderu průbojník nadzvednout podsypat trochou uhelného prachu (vytvoří separační vrstvu a průbojník se snáze vytáhne).
Ihned po vytažení průbojník ochladíme ve vodě2. Fáze
Probíjenou tyč otočíme prohlubní dolů, položíme na dráhu kovadliny, nebo na průbojnici a co nejpřesněji nasadíme průbojník proti již vytvořenému otvoru.
Právě to přesné nasazení je kámen úrazu (zvlášť u hranatých otvorů). Pokud pracujeme rychle, pomůže k rychlému nalezení správného místa tmavší barva na nejtenčím místě - rychleji vychladlo po vytažení průbojníku - ale rychle se zase prohřeje.
Průbojníkem pak jedním nebo dvěma údery snadno "vystřihneme" tenkou blánu. Máme-li průbojnici, můžeme kuželovitým průbojníkem i trochu zvětšit velikost otvoru (roztáhnout)
Otvor má kuželovitý tvar podle tvaru průbojníku.
3. Fáze
Na požadovanou velikost otvor kalibrujeme protahovacím trnem. Před kalibrací doporučuji případné prohnutí a deformace vzniklé při probíjení srovnat kladivem. Při kalibraci je trn v těsném kontaktu s materiálem a ten rychle chladne. Pokud jsme tedy nepracovali dost rychle, bude lepší tyč v místě otvoru znovu ohřát (studená ocel ztratí plasticitu, začne se trhat).
