Hrot
a ostří - špičatý a plochý klínový tvar je jedním z nejrozšířenějších
dekorativních prvků mříží, plotů vrat .... se kterým je možno se u
kovaných výrobků setkat. Kromě toho oba tvary jsou funkční částí řady
nástrojů - sekáče, dláta, sekyry, nebo výrobků - hřeby, skoby, kramle.
Kování klínových tvarů znamená, že údery kladiva se postupně, pod požadovaným úhlem prodlužuje a zplošťuje výchozí materiál.
Při kování ostří, ať už jsou to sekáče, nebo ozdobné tvary (nebudu mluvit o nožích a sekyrách, i když je to podobné) jde o vykování plochého klínu při zachování původní šířky materiálu. U hrotů se průřez postupně zmenšuje, ale původní poměr stran ( čtverec, nebo obdélník zůstává zachován až ke špičce.
Kovat hrot začínám vždy při vysoké teplotě (ale pozor na spálení materiálu - zvláště "lepších ocelí") silnými údery kladiva. Po každém 2 - 3 úderu otočím o 90°a kovám ve směru kolmém na předcházející, zase 2 - 3 údery a pak opět obrat zpět o 90°. Kovaný materiál pokládám na dráhu kovadliny tak, aby jeho konec ležel právě na její hraně a úder kladiva nedopadal na dráhu kovadliny. Úhel sklonu materiálu vůči dráze odpovídá požadovanému úhlu hrotu, stejně tak jako úhel dopadu kladiva. Vykováme-li hrot pod větším - strmějším úhlem, můžeme ho vždy ještě opravit do požadovaného sklonu. Pokud má hrot menší úhel - je delší, než je požadováno, zpět ho již nevrátíme.
Důležité je otáčení přesně o 90°, jinak se čtvercový (obdélníkový) průřez změní na kosočtverec (kosodélník). Stane-li se to, je dobré to opravit ihned tak, že se položí Kovaný hrot hranou na dráhu (tak aby delší úhlopříčka kosočtverce byla na ní kolmá) a slabšími údery se kosočtverec srovná zpět do čtvercového tvaru. Dojde tak ale ke sražení hrany, kterou je potřeba následně opravit. Zjistíme-li odchylku od průřezu až když je hrot hotov, naděláme pokusem opravit ho, víc škody, než užitku.
Kování ostří je prakticky stejné jako kování hrotu. Údery kladiva ženou materiál jak do délky, tak do šířky. Při kování ostří proto po otočení o 90°vrátíme materiálu údery kladiva pouze původní šířku - materiál při tom leží vodorovně na dráze, není nakloněn. je-li ostří široké, nebo tenké, může dojít k jeho nežádoucímu prohnutí, nebo deformaci. proto otáčíme materiál častěji.
Jak materiál chladne, volím lehčí údery kladiva, kterými rovnám povrch a případné zakřivení. Čím je materiál tenčí, tím rychleji chladne. Při dalším ohřevu je potřeba hlídat teplotu, protože tenčí materiál se rychleji ohřívá a taky se snáze spálí.
Pokud se nejedná o příliš dlouhý hrot, nebo o tyč velkého průřezu, měl by na vykování hrotu stačit jeden, nebo dva ohřevy
Máme-li vykovat hrot přesné délky, či potřebujeme-li jej několikrát reprodukovat (třeba u mříže, nebo plotu), naznačíme si požadovanou délku od kraje kovadlina čarou mýdlem, nebo svářečskou křídou a při kování délku hrotu průběžně kontrolujeme.
Osa hrotu by měla souhlasit s osou kované tyče a na povrchu by neměly být patrné stopy po úderech kladiva.
Strmé úhly (krátké hroty) se tvarují obtížněji, než úhly pozvolné.
