Pár slov o uhlí |
|||
![]() |
Ten
obrázek, na kterém stojím u výhně a přihrnuji uhlí neberte moc vážně, tak by
oheň ve výhni opravdu vypadat neměl. Je to ale fotografováno samospouští a tak jsem
neměl moc na výběr. Oheň by měl být čistý, s krátkým plamenem tak, aby
největší žár byl uvnitř. Jako palivo pro výheň se používá kvalitní černé uhlí s nízkým obsahem síry. Uhlí by mělo být spékavé, to znamená, že by mělo na povrchu vytvořit souvislou vrstvu, pod kterou se udržuje vysoká teplota. Zrnitost uhlí je cca 2 cm. Uhlí se dá koupit pod názvem kovářské uhlí, balené v pytlích po 40 kg za 180 Kč za pytel (v Praze), nebo volně - cenu neznám. Je dobře spékavé, ale podle charakteristického zápachu oxidu siřičitého na začátku hoření myslím, že určité procento síry obsahuje. Síra způsobuje tvorbu sirníků železa a tím jeho křehnutí. Nové uhlí se proto nepřikládá přímo na založený materiál (viz dále). Palivem může být i koks stejné zrnitosti (2cm), jeho výhodou je, že neobsahuje síru a má vysokou výhřevnost. Koks ale není spékavý |
||
Vyzkoušel jsem dva
druhy uhlí. To výše popsané netvoří prakticky žádnou strusku, ale pouze drobné
lehké kousky popela. Druhé uhlí, které jsem koupil na inzerát (zbylo někomu po
předcích) není příliš spékavé a tvoří pevnou strusku, kterou je potřeba občas
vyjmout pohrabáčem ze dna ohňové mísy. Jde to docela dobře, žhavé uhlí se
rozhrábne, spečený koláč se vytáhne a palivo se shrábne zpět. Pro založení ohně ve výhni se mi nejlépe osvědčily zmuchlané noviny a drobné kousky dřeva. Při zatápění je nejprve potřeba vyčistit popel po předchozím ohni, zvláště mezery v roštu. Jakmile se rozhoří noviny, nasypu na ně větší hrst dřevěných štěpků a zapnu ventilátor. až se rozhoří dřevo, přidávám postupně uhlí. Jak už jsem psal, mám komín o malém průřezu a tak to občas hodně kouří. Uhlí se přikládá na kraj ohně, kde vyhoří těkavé látky a postupně přihrnuje na střed. při postupném ohřevu se uhlí pomalu mění na koks. Spalováním uhlíku (uhlí, koksu) vzniká uvnitř oxid uhelnatý (hořlavý), který dále hoří na oxid uhličitý. Množství vzduchu přiváděného do ohně nesmí být příliš veliké, prostředí by pak mělo velké oxidační účinky a docházelo by ke zbytečnému opalu, nebo hoření materiálu. Ve spodní části ohňové mísy, nad roštem je přebytek vzduchu a proto je zde oxidační prostředí. Při zakládání materiálu je proto potřeba dbát na to, aby pod materiálem byl dostatek paliva (ne pouze struska a popel) a méně vzduchu a ohřev byl zpočátku pomalý. Nad materiálem musí být dostatečná vrstva paliva, která uzavírá žár uvnitř. Na udržování spečeného povrchu uhlí se někdy používá kropení vodou (Zkoušel jsem to, pomůže to tam, kde je v uhlí hodně mouru). Po dosažení teploty cca 800°C přidáme vzduch, aby ohřev na kovací teplotu byl rychlý. Teplota pro kování nízkouhlíkaté oceli - 11 373 a 11 375, která se normálně prodává (do 0,3%C) je v rozmezí 800 - 1250°C (tabulka teplot). Při vyšších teplotách a větším množství vzduchu dochází ke spálení oceli - materiál jiskří a prská jako prskavka (viz obrázek). Spálená část se nedá dále zpracovávat, je křehká a musí se odseknout. Na nejvyšší teploty se materiál ohřívá při kovářském svařování (svařování v ohni). Při přerušení práce je dobré do žhavého uhlí zahrabat věší kus dřeva - polínko a krátce pustit ventilátor, aby se vzňalo. Dřevo vydrží doutnat i déle než hodinu. Opětovné roztopení výhně je otázkou chvilky. Přidá se čerstvé uhlí a pustí ventilátor. Jakmile se uhlí rozhoří, dřevo vytáhněte a můžete pokračovat v práci. Tenhle trik mi popsal jeden z návštěvníků stránky - Viktore díky. |
![]() ![]() |
Zpět na stránku Amatérský kovář |