Vlček a růžek jsou principielně totéž, co se týče výroby. Materiálem by měla být kvalitní legovaná ocel (kde ji ale vzít?), nezbytně nutná ale není. Dostupným materiálem, je například poloosa z náklaďáku (o průměru asi 40mm), v nouzi lze vzít za vděk betonářskou ocelí 10 505 o průměru 32 mm (podle katalogů žebírková ocel, většinou ale nazývaná obecně roxor). Je to ocel nevysoké kvality ale s určitým obsahem uhlíku, který ji činí do jisté míry zakalitelnou. Obyčejná konstrukční ocel (11 373 kalitelná není).
Vyrábět budeme vlček o výšce cca 15 cm pro kovadlinu s otvorem 25x25 mm.
Nářadí: Kovadlina (ta pro kterou je vlček určen), kladivo, kleště pro čtvercovou tyč 25x25 mm, útinka, bruska, eventuelně rozbrušovačka a svářečka
Kdo použije kruhovou ocel o průměru alespoň 35 mm svářečku nepotřebuje. Já jsem vycházel z betonářské oceli o průměru 32 mm, proto jsem musel u paty trochu materiálu přidat (není to kovářsky nejčistší, ale v nouzi to pomůže).
Osazení trnu: Na
hraně kovadliny osadíme trn o délce alespoň 50 mm
(nejlepší je tak dlouhý, aby prošel skrz a
dal se následně vyrazit). je dobré vycházet z
delší tyče, dá se při kování držet v
ruce a lépe se s ní při osazování pracuje.
Osazujeme oboustranně, nejprve v jednom, pak v druhém směru aby
vzniklý trn právě zapadl do otvoru v kovadlině
(nesmí se viklat). Po osazení oddělíme 10 cm nad
osazením (řezal jsem rozbrušovačkou, na útinku je
to moc).
Máte-li betonářskou ocel, musíte u paty
(nad osazením) přidat alespoň 5 mm na průměru navařením v
šířce tak 3 cm. Padne na to několik elektrod a
chvíle vaření. Docílíte tak ale
lepšího tvaru vlčku. Začistíme kapky a
překováme svar do kruhového průřezu. Dále už je to
stejné jako s kruhovou ocelí.
Dosedací plocha: Nahřejeme nad osazením, nasadíme do otvoru v
kovadlině a několika silnými údery narazíme do otvoru tak, aby se
vytvořila dosedací plocha. (Je to obecně platný postup pro všechny babky, které
budeme dělat) Rychle vyrazíme polotovar z kovadliny (předem si musíme připravit
kladivo a tyč na vyražení).
Tvarování kužele:
Tyč začneme zužovat asi 2 cm nad osazením,
ohříváme na co nejvyšší teplotu a
kováme za neustálého pootáčení (text i obrázek je z doby mých začátků. Kovářem
jsem byl upozorněna na to, že postup kování
kulatého hrotu je správně tak, že první
se vykove čtyřhranný hrot, ten se překove na osmihranný -
sražením hran a pak se teprve zakulacuje - jsem
rád, že se najde profesionál, který sedne k
počíači a poradí - díky). Pro hrubé vytažení je nejlepší kovat kolmo položený polotovar na
patě kulatého rohu kovadliny (viz Prodlužování). Vyvarujeme se tak vzniku hlubokých
vrubů které by nebylo možno vyrovnat. Zpočátku jde kování obtížně, vzhledem k
průměru tyče, postupně ale docílíme kuželovitého tvaru. Ať děláte co děláte,
na špičce je čelo deformované - kraje jsou delší, než střed a vznikne
trychtýřovitá prohlubeň. Zaškrtíme za deformovanou částí (asi 2 cm) a odsekneme
Hrubý tvar postupně na dráze rovnáme do tvaru kužele od základny po špičku. Jde
to, ale vyžaduje to několik ohřevů a trpělivost. Nerovnosti by neměly být větší,
než ± 1 mm
Dotvarování povrchu: Konečný tvar upravíme na brusce. Znovu ohřejeme ve výhni a zakalíme ponořením do vody (kalení bude věnována samostatná kapitola). Povrch jenmě přebrousíme, nejlépe jemným lamelovým smirkovým kotoučem na úhlovou brusku.
Růžek
Postup výroby je vlastně úplně stejný až do fáze hrubého vytvarování kuželu. Dotvarujeme asi do výšky 5 cm nad dosedací plochou, ve špičce ale ponecháme dostatek materiálu na další tvarování. Nahřejeme v místě, kde má být růžek ohnut, pokud možno tak, aby trn byl ohřátý co nejméně. Zasadíme do kovadliny a kladivem ohneme do potřebného úhlu (nezahýbal jsem jej až na 90°). Co nejrychleji opět vyrazíme z kovadliny (pozor, bude tam dost držet!). Růžek dotvarujeme do kuželovitého tvaru, při ohýbání došlo k deformaci povrchu (proto ta rezerva v materiálu). Růžek na fotografii jsem dělal ze čtvercové tyče, proto je tvarovaná pouze vrchní (pracovní) část.