Vyrábět budeme útinku pro kovadlinu s otvorem 25x25 mm.
Nářadí: Kovadlina (ta pro kterou je útinka určena), kladivo, kleště, bruska, eventuelně rozbrušovačka a svářečka
Potřebujete "plátek" z kolejnice o síle 25 - 30 mm, uříznutý nejlépe pásovou strojní pilou (jde to), ne autogenem
Osazení trnu: nejprve odřízneme obě strany
patky, tak aby po nich zbyl asi 20 mm silný středový kus. Pro kování trnu máme tři
možnosti:
1. zkusíme materiál napěchovat, abychom dostali trn 25x25 (jde to dost
obtížně a výsledek neodpovídá vynaloženému úsilí)
2. vykováme trn, který narazíme do jäckelu 25x25 (asi nejjednodušší
řešení)
3. vykováme plochý trn, na který nakonec navaříme další materiál do požadovaného
průřezu (vařím rád, tak jsem se vydal touto cestou)
Dosedací plocha: Nahřejeme nad osazením, nasadíme do otvoru v
kovadlině a několika silnými údery narazíme do otvoru tak, aby se
vytvořila dosedací plocha. (Je to obecně platný postup pro všechny babky, které
budeme dělat) Rychle vyrazíme polotovar z kovadliny (předem si musíme připravit
kladivo a tyč na vyražení).
Tvarování : Hlavu kolejnice musíme překovat do
klínovitého tvaru. Kováme řezné plochy, kolejnice. Zpočátku jde kování
obtížně, doporučuji kovat nosem kladiva. Ohříváme na nejvyšší kovací teplotu,
jakou ocel snese - pozor ale na spálení materiálu. Ohřev musí být pozvolný aby se
prohřálo i jádro materiálu. Energie úderu, kterou vyvineme při ručním kování
není dostatečně veliká, proto dojde k vytažení hlavně povrchové vrstvy, zatímco
studenější jádro se přetváří pomaleji (viz povídání o deformacích). Po
dosažení hrubého tvaru odřízneme, nebo odsekneme přesahující část.
Dalším kováním dotvarujeme vlastní ostří, jeho úhel by neměl mít více než
30°. Po vychladnutí zhruba nabrousíme ostří.
Kalení
Ohřejeme na kalicí teplotu (ale jaká to je ?) - tedy jeden trik, pro hrubé určení správné teploty.
Ocel je za normální teploty magnetická a je tvořena směsí železa, karbidu železa a grafitu. Při ohřevu vzniká tuhý roztok uhlíku v železe (trocha chemie pro osvěžení) nazývaný austenit, který je nemagnetický. Při správné teplotě (750 - 1000°C, podle složení) se permanentní magnet k materiálu nepřitáhne !!!
Pro uhlíkatou ocel by mělo vyhovovat kalení do vody. Ponoříme kalenou část do vody a pohybujeme s ní nahoru dolů, aby přechod byl pozvolný (jinak kalená část může na přechodu prasknout a ulomit se při prvním úderu - a zrovna to se mi povedlo - tedy vlastní pracně získaná zkušenost). Až se přestane voda na kalené části vařit, vytáhneme, rychle pilníkem (bruskou) očistíme malou plošku a necháme naběhnout do modré barvy vnitřním teplem (popustíme) a pak rychle zachladíme celou útinku ve vodě. Není to dokonalý recept na kalení, uvítám lepší popis od někohu zkušeného.
Po kalení dobrousíme - jemně, prokalená vrstva je jen několik milimetrů.
Kolejnici můžeme použít na většinu babek, svým tvarem ušetří pracné osazování. Zkoušel jsem i ohnout patky nahoru, aby se trn nemusel pěchovat, nebo navařovat, ale moc se to nevedlo.