|
Oceli na kovářské nástroje |
| Asi každý
z nás si čas od času potřebuje vyrobit nějaký nástroj, nebo přípravek.
Na diskusi se už mnohokrát probíralo téma, které by se dalo nazvat
„Oceli na kovářské nástroje“. Probírala se použitelnost materiálů
pocházejících ze šrotiště i všech možných nástrojových ocelí. Ne, že
bych úplně zavrhoval využití poloos, vinutých i listových per, nebo
torzních tyčí, ale nástrojová ocel je nástrojová ocel a stojí za to ji
používat. Přehled tedy
rozdělím na dvě části – oceli ze šrotiště a oceli nástrojové Tento přehled berte jako otevřený, rád sem přidám i vaše zkušenosti, nebo opravím svoje chyby. Oceli ze šrotiště 11 373 – tedy úplně nejběžnější konstrukční ocel, měkká, nekalitelná. S klidem se dá říci, že je to ocel na kování, ne na nástroje. Je určitě k použití na podložky pro sekání a prosekávání. Dají se z ní udělat kleště ( pokud jsou dostatečně masivní). Kolejnice – (nepovedlo se mi najít číslo) – je to manganová ocel, docela dobře kalitelná. Vzhledem k tvaru kolejnice je docela dobře použitelná na babky, dá se z ní udělat útinka (používám ji už léta), asi by šlo vykovat z hlavy kolejnice i kladivo. Pružiny ( vinuté, ploché, torzní tyče) 12 071, 12 090 ( uhlíková), 13 180 (manganová) 14 260 (křemíkochromová), 15 260 (manganochromvanadová), 1.4310 (nerez) – po zakalení docela tvrdé oceli. Z narovnané vinuté pružiny, (bez kalení) dělám kleště ( jak ty na držení nástrojů, tak Habermanky – na držení materiálu v jednom bodě). Zakalená je dobrá na malé nástroje na zdobení, která se při práci příliš nevyhřejí. Asi by se dala použít třeba na kalibrační trny. Z listového péra se dají udělat čelisti nástrojů na osazování, kulacení… Zakalením a popuštěním získá pružnost, určitě je to tedy správný materiál na pružnou část k pérové zápustce. Protože málokdy víte, z jakého materiálu je zrovna ta pružina, kterou máte v ruce, nezbývá, než vyzkoušet správný postup kalení a popouštění. Kalicí teplota mezi 760 – 850°C, kalení do vody, nebo do oleje Poloosy … Masivní kus houževnaté oceli. Tř. 14, 15, 16 , co výrobce a stáří to jiná ocel. Stejně tak jako u pružinové oceli to chce ale vyzkoušet zakalit a popustit (některé mají menší obsah uhlíku a jsou jen povrchově zušlechtěné). Myslím, že kluci z toho dělali kladiva a hrubší nástroje (průbojníky). Pokud má dostatečný průměr, šel by z poloosy vykovat beránek, vlček, růžek. Roxor ( žebírková betonářská ocel) – mívá kolem 0,5%C a lze ji tedy zakalit. Kvalita ale různá, nástrojová ocel to určitě není . Hodí se v nouzi na nástroje, které se při práci nevyhřejí, rychle se totiž popustí a změkne. Zkouška kalitelnosti neznámé oceli Pro zkoušku kalitelnosti si vykovejte tenký profil, tak 5x5 mm délky 100 mm a ohřejte ho na kalicí teplotu tak, aby po délce teplota z cca 1100°C klesala na 700°C (ze žluté na třešňově červenou a zkuste si zapamatovat, ve kterém místě byla která teplota)a zakalte ho do vody. Po zakalení ho po cca centimetru zkoušejte ve svěráku urazit. Lom by měl být jemný, světle šedý. Tam, kde už se změní lom, nebo se nepodaří urazit, už nebyl na kalitelné teplotě. Vybruste tenké ostří a znova zkuste zakalit při teplotě, která vám vyšla jako ještě vyhovující (ne zbytečně vysoké) a popusťte. Ostřím zkuste zásek na patce kovadliny. Pokud se ostří vylomí, byl vzorek popuštěný málo, pokud se vymáčkne, byl popuštěný moc. Nástrojové oceli - třída 19 Pokud už investujete do nákupu nástrojové oceli, vyplatí se si na chvíli listovat strojnickými tabulkami a najít ocel vhodnou pro daný účel. Prakticky úplně nevhodné pro kovářské nástroje jsou rychlořezné oceli. Naopak asi nejlepší jsou speciální oceli pro práci za tepla. Uhlíkové oceli 19 083, 19 132, 19 133, 19 152, 19 191 až 222 –Jsou vhodné na všechny tvrdé nástroje pro práci za studena Sekáče, raznice, nebo masivní nástroje na krátkodobou práci za tepla, průbojníky, zápustky, kovátka. Naopak nejsou vhodné pro nástroje, které se rychle vyhřejí – sekáče za tepla, tenké průbojníky. Kalí se většinou při teplotě 750 – 800°C do vody, nebo do oleje. Popouští se při 150 – 250°C. Popouštěcí křivka u uhlíkových ocelí (závislost tvrdosti na teplotě popouštění) od 150°C strmě klesá dolů, tedy popouští se při relativně nízkých teplotách
Oceli pro práci za tepla 19 552 (1.2343, H11) 19 554 (1.2344, H13), 19 541 (1.2365, H10), 19 663 (1.2714, 6F3). Všechny vyjmenované oceli jsou vhodné pro výrobu kovářských nástrojů pro práci za vysokých teplot, všechny jsou kalitelné na vzduchu. Jsou výborně použitelné pro sekáče za tepla s tenkým ostřím, sekáče na prosekávání do velké hloubky, tenké průbojníky a trny. Nástroje snesou vyhřátí až do 500°C bez ztráty pevnosti a tvrdosti, není je tedy nutno tak často vytahovat a chladit. Zkušenost mám s prvními třemi z vyjmenovaných. Protože je to ocel poměrně drahá, používám ji jen na nástroje držené v kleštích, tedy nástroje vyrobené z krátkých kusů kulatiny Kovací teplota je poměrně vysoká 1100 až 850°C. pod kovací teplotou je ocel náchylná k praskání Vyzkoušel jsem si to s 19 541 – chce ohřát, ale nespálit, na kovací teplotu, rychle překovat a jakmile je pod teplotou – zase zpátky ohřát. Jakmile jsem na slabém průřezu, chce to ohřívat hodně opatrně a kovat opravdu jen v rozmezí kovacích teplot Kalicí teplota je 1000 až 1050°C, kalí se do oleje, nebo proudem vzduchu. Popouštěcí teplota je vysoká, Popouštěním až do 550°C se tvrdost prakticky nemění. Ostatní oceli jsem zatím nestudoval, pokud máte nějaké svoje vlastní zkušenosti, určitě je rád přidám.
|