Jedním
z možných způsobů využit nástrojové oceli jsou nástroje držené
v kleštích. Pokud netrváte vyloženě na nástrojích s násadou je toto
možnost, jak zužitkovat nástrojovou ocel i relativně malého průřezu. Měl
jsem osmihran 19 221 cca o průměru 23 mm a kulatinu 19552 o průměru 12 a
25 mm. Ti, kdo byli na Třetím setkání měli možnost si nástroje
prohlédnout, pro ostatní přidávám krátký popis výroby
Kleště jsou vyrobené speciálně pro držení nástrojů, mají krátké čelisti, dlouhé, tenké a pružné kleštiny, které se dají zajistit háčkem
Nástroje jsou z krátkých, asi desticentimetrových kusů oceli a protože jsou všechny stejné, je možné je v kleštích vyměňovat.
Výroba kleští:
Kleště
jsou z pérové oceli (14260 a pod) – narovnané péro z auta o průměru 14
mm.
Nejprve jsem na konci osadil cca 4 cm na sílu 4mm na vytvoření kleštiny. Kolmo na kleštinu je osazený zámek. A dále je vytažená kleština plynule až do průřezu 4x4 mm na délku asi 30 cm.
Obě poloviny kleští jsou stejné, jedna kleština je ale asi o 5 cm delší. Důležité je vytáhnout kleštiny tenké.
Otvor
na nýt v zámku je proseknutý čočkovitým sekáčem ve směru kleštiny a
roztáhnutý trnem na průměr 10 mm. ( na tento nýt je to šíře sekáče 15mm)
Bez ztráty materiálu se tak zámek vlastně zvětší, aniž by ho bylo nutno
předem napěchovat.
Čelisti ohněte hned za zámkem přibližně do potřebného tvaru –oblíkem v zápustce na kulacení a kleště sesaďte nahrubo. Čelisti, pokud jsou dlouhé, musíte zaříznout a zanýtovat. Ještě před vychladnutím nýtu je rozpohybujte. Za tepla čelisti dotvarujte přesně podle nástroje. Nakonec delší kleštinu ohněte do pravého úhlu a na konci zahněte háček pro zajištění ve stisknutém stavu. Zajišťovací háček je jen mělký, aby šel jednou rukou zacvaknout a zase otevřít. Kleště mám zatím dvoje. Na průměr 23 a 12mm
Nástroje
Jak
jsem napsal v úvodu, nástroje jsou z jen asi 10 cm dlouhých kousků
nástrojové oceli. Stačí to na dostatečně dlouhou pracovní část (po
vykování) i na držení v kleštích s přesahem cca 2 cm nad čelisti.
Z 19
221 ( vysokouhlíková nástrojová ocel) jsem vykoval sadu rýhováků
s různou šířkou, sekáč pro práci za studena půlkulatý rýhovák a nějaké
další tvary razníků. Pracovní plocha je po vychladnutí zabroušena téměř
do finálního tvaru, zakalena do vody (kalil jsem jen asi 5 mm) pracovní
části, popuštěna na slámovou barvu. Po kalení je už jen jemně dobroušena
vyleštěna pracovní plocha.
Z 19 552
( nástrojová ocel pro práci za tepla – vzduchem kalitelná) mám hlavně
sekáče pro práci za tepla, průbojníky a čočkovitý sekáč na provlékání, a
prosekávání děr, které se následně roztahují kalibrem na potřebný
průměr. Sekáč má půlkulaté ostří, sílu asi 5 mm, čočkovitý průřez,
pracovní část je asi 6 cm dlouhá. Šířka sekáče musí odpovídat požadované
díře (polovině obvodu díry, tedy 2a u čtvercové a 3,14.D/2 u kulaté
díry) Sekáč o šířce 32 mm je tady na proseknutí pro čtvercovou díru
16x16 mm a kulatou 20mm).
Sekáč
je vykovaný, vybroušený a zakalený. Kalí se do oleje, nebo proudem
vzduchu, kalicí teplota je 1000°C , popouštěcí 500°C !!! Pozor, zdá se
to hodně, ale to proto, že je to ocel pro práci za tepla. Ocel snese
vyhřátí bez ztráty tvrdosti téměř až na 600°, tedy když už je viditelně
žhavá. Před prosekáváním namáčím sekáč do grafitové pasty ( grafit
v hustém roztoku mýdla)
.