Galerie

Návody

 Výroba nářadí

"Pro jednoho"

Slovníček

Literatura

Odkazy

Kde co koupit

Napište mi

Kladiva
Kovářské kladivo je nástroj, jehož údery se kovu dává základní tvar. (nesprávně se za kladiva označují i nástroje na násadě) Většinou nevystačíte na všechny úkony jen s jedním kladivem, i když jedno z nich je určitě neoblíbenější. Pro některé operace se ale klasické kladivo s rovnou čtverhrannou ploskou nehodí. Postupně jsem si vyrobil dvě kladiva, které používám jednak pro prodlužování a pak pro kování oblých ( rozuměj dovnitř prohnutých ) tvarů. Nedělám si ambice na to vzít kus oceli o průřezu 50x50 mm a udělat kladivo. Vyšel jsem tedy z "dostupného polotovaru" - v prvním případě z klasického zámečnického kladiva, které jsem za pár korun koupil v jednom zapadlém bazaru a v druhém případě z hodně obouchaného kladiva z kovošrotu. Je to jednodušší, materiál je opravdu vhodný na kladiva a cenově skoro zadarmo.
Obě kladiva používám docela často (to že vypadají orezle má na svědomí déšť, když jsem si je nesl vyfotit). Vzhledem k tvaru je jen potřeba dávat pozor na úder na dráhu, nebo hranu kovadliny, mimo kovaný materiál. Vyboulené plochy ba se deformovaly.
 

Kladivo na prodlužování.

Nářadí: Kovadlina, kladivo, kleště,  rozbrušovačka, jemný lamelový kotouč na rozbrušovačku

Materiál:   dvoukilové zámečnické kladivo ( stačí samozřejmě i menší)

Zpracování:   V tomto případě jsem kladivo moc nepřekovával, vlastně jsem je nechal tak jak bylo. Rozbrušovačkou jsem seřízl obě podélné hrany, tak abych ho mohl vybrousit do válcové plochy, na druhé straně jsem mu uřízl nos, tak abych dostal asi 1cm širokou plošku. Nahrubo jsem zbrousil ostré hrany a vytvaroval co nejpřesněji válcové plochy ( tvar je vidět z obrázků).

Použití: Tento tvar se mi osvědčil na prodlužování. Žene materiál docela dobře do délky a nezanechává výrazné záseky, které by se špatně vyrovnávaly. Úzký nos používám zřídka.

Kladivo na prodlužování II.

Nářadí: Kovadlina, kladivo, kleště,  rozbrušovačka, jemný lamelový kotouč na rozbrušovačku

Materiál:   dvoukilové křížové kladivo ( stačí samozřejmě i menší)

Zpracování:   Kladivo bylo oštípané, když jsem ho v kovošrotu našel, ale vzal jsem ho protože kladiva s podélným nosem se moc nevyskytují. Kladivo jsem ohříval před kováním hodně pomalu. Překoval jsem jen širokou plosku a to tak, že jsem ji zaoblil dokulata. Při jejím kování se trochu zaoblil i nos kladiva, o který se opíralo při kování o kovadlinu. Opět jsem je nahrubo obrousil a následně zakalil

Použití: Kulaté kladivo žene materiál do všech stran, tedy k použití je tam, kde jde o "vytepání" nějaké větší plochy. Úzký podélný nos je dobrý na rychlé hrubé prodlužování.



Kalení: Protože seříznutím přijdete o zakalenou část materiálu, je potřeba kladivo opětovně zakalit. Stejně tak i po překování kladiva.
První kladivo jsem kalil do oleje:
Kalení dvou kilo oceli v oleji je trochu kaskadérský kousek. Na kalení mám asi 30 litrů oleje, což je tak akorát (v litrové plechovce to nezkoušejte, to je opravdu málo). Kladivo jsem ohřál ve výhni asi na 900°C, a v hodně dlouhých kleštích ho celé zamočil do oleje. Po celou dobu je potřeba s ním pohybovat a dávat pozor na oheň. (nejlepší je to venku, hlavně daleko od všeho hořlavého !!!). Jakmile se rozžhavená ocel dostane do styku s olejem olej blafne a hoří čadivým plamenem. Je lepší ho nechat hořet, pokud vystupuje jen bílá olejová pára, pak  hrozí nebezpečí  výbuchu !!!.  Kalení v oleji trvá daleko déle, než ve vodě,  chladnutí je tedy pomalejší, pnutí v oceli je menší. Dvě kila chladnou několik minut.
Druhé z bezpečnostních důvodů do vody:
Celé kladivo se ohřeje asi na 900°C a kalí tak, že se do vody zamočí nejprve malá a pak velká ploska, asi 2-3 cm hluboko Při kalení se pohybuje kladivem nahoru a dolů, aby přechod do nezakalené části nebyl ostrý. Rychle otočíme a zakalíme stejně i druhou plosku. Otočíme a zachladíme opět tu první (vnitřním teplem došlo k popuštění - tedy správně k "napuštění"). Nakonec ochladíme kladivo úplně. Teplotu při popouštění jsem nesledoval, než bych obrousil plošku na sledování nabíhající barvy, vyhřála by se druhá strana kladiva.  (berte to jen jako orientační návod na kalení, více je v kapitole Kalení)


Pracovní plochy: Na konečnou úpravu používám lamelové kotouče do rozbrušovačky, jeden hrubý (zrnitost 40) a jemný (zrnitost 120). Lamelové kotouče jsou lepší pro dokončovací práce, než pevné. Nejemnější kotouč, který se mi podařilo sehnat má zrnitost 120 a ocel prakticky vyleští.

     

Zpět na stránku Výroba nářadí

Zpět na stranu Jak postavit kovárnu