Výheň
|
Výheň |
||||
| |
|
|||
| Na obrázcích je pevná instalace kovářské
výhně, do zděného podstavce v mé kovárně. Většinou se setkáte s výhní zabudovanou v kovovém stole, kde je výheň zapuštěná do desky stolu a ventilátor je připojen přímo ke vzduchové komoře. (pokusím se doplnit obrázek s popisem jednotlivých částí). Nad výhní je dýmník (zákryt na zachycení kouře). Většinou bývá plechový, já jsem použil ohnivzdorné desky usazené v kovovém rámu z L profilů. Protože moje kovárna je v otevřené místnosti, musel jsem ještě přidat jednu desku, která zabraňuje strhávání kouře mimo dýmník při průvanu. Ventilátor jsem musel umístit vně podstavce, vpravo ve stolku, na kterém jsou zavěšeny kleště. Páky na ovládání přívodu vzduchu a vypouštění popela jsou vyvedeny vlevo, spínač ventilátoru je na přední stěně. Vpravo vedle komína je truhlík s uhlím, doporučuji raději větší, aby se nemusel stále doplňovat. Plochý truhlík a malá lopatka s dlouhým držadlem je určitě lepší, než kbelík a obyčejná lopatka na uhlí. Z kbelíku se špatně nabírá a uhlí na ohni je potřeba přihrnout na materiál a na to je normální lopatka nevhodná. Po čase používání zjišťuji
chyby, kterých jsem se dopustil. Stůl je moc malý, před a za výhní
je málo místa a palivo, při navršení, padá dolů. Ventilátor umístěný v
konstrukci lehkého stolku se chvěje a vše co je na stolku se třese a
chrastí. Určitě by bylo lepší zvětšit hloubku stolu, ideální by bylo
tak na metr (teď je asi 60 cm). Zatím jsem neměl problém s umístěním
ohřívaného materiálu do ohně, většinou to byla jen tyč, nebo jednotlivý
kus. Nic tak rozměrného, aby prostor kolem výhně nestačil jsem zatím
nedělal. |
||
 |
Konstrukce výhně:
Spodní část výhně tvoří vzduchová komora, která je nahoře zakončena dmýchací trubicí opatřenou roštem. Rošt a dmýchací trubice jsou vsunuty do dna ohňové mísy. Obvykle jsou do ohňové mísy vloženy litinové klíny, které dovolují zvětšit výšku paliva nad roštem (obrázky vlevo) Vzduch vhání do vzduchové komory radiální ventilátor a jeho množství je regulováno vysunováním roštu, který má současně funkci vzduchového ventil. Rošt (výrobce ho označuje jako rošt U) je ve spodní části zakončen kuželovitou dosedací plochou a celý je našroubován na svislém táhle. K nastavení množství přiváděného vzduchu slouží páka na vzduchové komoře. Druhá páka otevírá záklopku k vypouštění popela ze dna vzduchové komory. |
 |
 |
Konstrukce výhní používaných v Americe se trochu liší od té právě popsané. Používají jiný způsob přívodu vzduchu a ochranné klíny, nejsou buď vůbec, nebo je tvoří šamotová cihla. Podívat na americkou výheň se můžete třeba na stránce Dicka Nietfelda, nebo hledat na stránkách ABANA. |  |
 |
Naprosto
nezávislá na elektrickém proudu pro pohon ventilátoru a snadno přenosná
je polní výheň s ventilátorem poháněným pomocí pedálu. Celá váží tak 30
kilo a rozměry jsou 40x40x80 cm. Ohňová mísa je menší, než u stabilní
výhně, kromě kruhové mísy lze najít i varianty obdélníkového
tvaru. Bez problémů ohřejete i tyč o průměru 2 cm, ale jen v délce asi
6 centimetrů. Rošt je podobný jako u stabilní výhně, není ale pohyblivý, jen je volně vložen do ústí dmýchací trubice. Na vypouštění popela je na dně jednoduchá klapka. V mělké míse uhlí rychle vyhoří, je nutno čas od času vyhrábnout popel a přiložit čerstvé uhlí. Polní výheň ( šlapačku, feldšmídu) potkáte většinou na různých trzích a jarmarcích, na běžnou práci je ale přeci jen malá. Šlapání není namáhavé, ale po celodenní práci vás budou bolet víc nohy, než ruce. |
 |
 |
Určitě stojí za zmínku vlastní šlapací
mechanismus. Litinový ventilátor má 4 lopatky a maličkou řemenici na
plochý řemen. Průměr těžkého litinového kola je k ní v poměru asi 20:1.
Kolo má v jednom kvadrantu závaží, které ho v klidu vždy natočí do
stejné polohy - kousek za horní úvratí kliky. Klika je s pedálem
spojená hákem. První silné šlápnutí roztočí kolo a pak k jeho
otáčení stačí už poměrně malá síla. Ložiska a hák je nutno mazat
olejem, ušetří to spoustu námahy. |
 |
| Zpět na stránku Amatérský kovář |