Nářadí prošlo dlouhým historickým vývojem. S objevem železa jako materiálu, který svými vlastnostmi předčil tehdy používaný bronz se v obě železné začaly vyvíjet i nástroje na jeho zpracování. Postupem času, jak docházelo ke specializaci jednotlivých řemesel, docházelo i ke specializaci používaných nástrojů. Kovářské řemeslo dosáhlo největšího rozmachu asi těsně před nástupem průmyslové strojírenské výroby. V té době už byla technologicky zvládnutá výroba železa a oceli, ale převážná část výrobků se dělala ručně. S nástupem strojní výroby byla původní ruční výroba vytlačována, v některých oborech zmizela, ale v některých se zachovala v původní podobě. Spousta druhů nářadí vymizela spolu s řemeslným odvětvím, ve kterém byly používány. Zmizelo hamernictví, platnéřství, mečířství, kolářství, výroba zemědělského nářadí a spousta dalších. Strojní výroba nahradila výrobu hřebů a skob, kladiv a sekyr, motyk a pluhů..... Dalo by se dlouho pokračovat, ale nechci jen nostalgicky vzpomínat
Příkladem
dochované ruční výroby a tím i specializovaných nástrojů je podkovářství a
kování koní, kde se tradiční nástroje používají dodnes. Koňské kopyto je
stejné jako před staletími, jen jich je o mnoho méně.
Kovář musí podkovu nejen vyrobit, ale musí z kopyta sejmout starou podkovu, potom novou přizpůsobit tvaru kopyta, kopyto očistit a upravit a koně okovat.
Kovářské nářadí je takový "soukromý" poklad, který kovář shromažďuje celý život. Kamarádovi se povedlo koupit hromadu starého nářadí, které zbylo v jakési šumavské kovárně.
Průbojníky a sekáče slouží k děrování a dělení materiálu, vyrábí se z kvalitní oceli, ostří a pracovní část je zakalená. K průbojníkům patří ještě různé trny, kterými se tvaruje, roztahuje a kalibruje proražený otvor
Sedlíky, oblíky, ... slouží ke tvarování materiálu. Zpracovávaný kov mění tvar podle tvaru pracovní plochy. Tvarově rozmanité nástroje pro osazování, kování drážek a zdobení povrchu. (docela rád bych si s něčí pomocí udělal jasno ve jménech toho co jsem skryl pod tři tečky)
