Amatérský kovář

Kdysi byla kovárna v každé vesnici, kovář byl nejen zručný řemeslník, ale do svého řemesla dával i kus své duše a každý jeho výrobek byl malým uměleckým dílem. Vždy jsem toto krásné řemeslo obdivoval a obdivoval jsem i ty, kteří jim vládli. V době, kdy nadvládu převzala průmyslová výroba, zůstalo jen pár starých mistrů, kteří ovládali všechny taje kovářského řemesla. Nepatřím mezi ty, kdo měli to štěstí vyučit se u některého z těchto starých kovářů. Naopak, svou kancelářskou profesí jsem velmi vzdálen od práce se žhavým železem, kladivem a kovadlinou.

Obdiv k tomuto řemeslu mě dovedl až k tomu, že jsem si koupil starou výheň, zbytky nářadí z dědictví po starém kováři a začal se stavbou kovárny. Hledal jsem knihy a sháněl rady, jak co udělat, kde co koupit a čeho se vyvarovat. Kdo to zkusil ví, že knih je málo a nemáte-li nikoho, kdo by vám poradil, tak získávání vlastních zkušeností je pomalé a někdy i marné. Všem těm, kdo jsou v podobné situaci jako já je určena tato stránka, na které bych chtěl dát k dispozici svoje zkušenosti, návody, případně rady od těch zkušenějších, kteří budou chtít poradit. Budu vděčný všem kovářům, kteří budou číst mou stránku a najdou tam nějakou chybu, když mi o ní napíší, nebo přispějí vlastním návodem.

Měl jsem štěstí a našel kováře, který se rád podělí o své zkušenosti. Můj přítel Dick Nietfeld je kovářem v Nebrasce (USA), a tak jsou všechny jeho rady pro mne dostupné pouze e-mailem. Rád uvítám možnost popovídat si s kovářským mistrem a naučit se něco nového. Je toho hodně co bych se rád naučil.

Na stránce najdete moje vlastní zkušenosti a chyby, ze kterých se je možno poučit, obecně platné základy kovářské práce a převzaté návody, pokud nějaké od vás dostanu.

Roman Král

Zamyšlení autora po dvou letech

Zhruba před dvěma lety jsem se začal zabývat přípravou téhle stránky. Vznikla po dvou měsících, vlastně jako reakce na heslo:

"Když něco nemůžeš na internetu najít, tak si to napiš sám"

Jsem velice rád, že o moje stránky je pořád zájem. Podle návštěvnosti soudím, že kovářů je u nás čím dál tím víc. Denně je to 10 - 15 návštěv, hodně z vás se dívá pravidelně, jestli jsem něco nepřidal.
Já vím, zdá se vám, že to jde pomalu, co? Ale příprava jedné stránky spolkne spoustu dnů studování, dvě odpoledne v kovárně, a několik večerů u počítače. Třeba takovou stránku o kalení jsem připravoval dva měsíce.

Potěší, když najdu mail od někoho z návštěvníků. Někdo se ozve jen jednou, protože chce vědět, kde se dá koupit uhlí, někdo pochválí, s někým si píši pravidelně, někdo třeba zatím nenašel důvod, proč napsat. Zatím se mi ozvalo mailem patnáct, možná dvacet kovářských nadšenců.

Je nás tedy dost na to, aby stálo za to si vyměnit zkušenosti. Profesně jsme od zámečníků, přes inženýry až po doktory, regionálně od Aše po Tatry. Někdo je začátečník, někdo skoro mistr. Někdo teoretik (třeba já) a kladivo vezme do ruky jednou za týden, někdo je v kovárně denně.

Myslím, že každý z nás má co ukázat, nebo se naopak naučit. Rád dám prostor i vašim nápadům, pokud mi pošlete text a nějaké obrázky, zvláště o tom, jak co udělat, o různých technikách a podobně. Nedostatek času mi brání jak v kovařině, tak v psaní, proto pokud se někdo z vás chce podělit o svoje zkušenosti, autorství mu neupřu.

Roman

Zpět na úvod